Jak to myslíš, přestat žít jen v hlavě?

Dnešní moderní svět je jedním velkým výtvorem lidské mysli. Lidská mysl dokáže bez pochyb neuvěřitelné věci, ale co když jsme jí přenechali toho řízení možná až příliš? A tak postupně začala řídit nejen svět kolem, ale i v nás. Nechybí tu možná nějaký díl skládačky? Pokud by nechyběl, proč se tedy ten svět, který jsme pracně vytvořili, tak trochu rozpadá a celkově začíná být naprosto neudržitelný? Jak ten venku, tak ten uvnitř.. Naštěstí to už některým lidem začíná docházet. Začínají si totiž uvědomovat, že se nedá žít jen v hlavě..A že kromě hlavy mají taky něco, čemu se říká tělo, onen chybějící článek, který byl až doposud tolik opomíjený.

Naše mysl je úžasný nástroj, pokud s ní umíme pracovat. Její vlastností je analyzovat, racionalizovat, oddělovat, vytvářet pocit individuality. Úkolem mysli je utvářet naše ego, jakýsi konstrukt, pod kterým se pak prezentujeme jako Já. A jelikož je mysl nehmotná abstraktní věc, pokud jí věnujeme pozornost neustále, dokáže nás od toho reálného hmotného světa oddělit docela hodně…

Naše tělo je vlastně takovým úplným opakem mysli. Zatímco mysl komunikuje skrze myšlenky, tělo naopak komunikuje a vnímá skrze pocity. Jeho vlastností je vytvářet kontakt mezi skutečným hmotným světem a tím naším tolik abstraktním já. Sjednocuje nás s celkem. A to všechno dělá právě skrze pocity. Skrze ně prožívá realitu a na základě toho vzniká reakce, vzniká zkušenost.

Teoreticky si tyto dvě části můžeme představit jako chlapskou – mysl a ženskou – tělo. Na tu ženskou se, stejně jako ještě ne v tak vzdálené budoucnosti, tak trochu opomnělo. A jelikož jedno bez druhého nemůže fungovat, rovnováha se jaksi vytratila. Začaly vznikat války..

A jak vlastně to naše tělo opomíjíme?

Vždyť se o sebe přece staráme, chodíme do posilovny, hýčkáme naše tělo různými druhy masáží….  Jenže tohle není ten typ pozornosti, který mám na mysli. Do posilovny i na masáže klidně chodit můžeme… ale vnímáme přitom doopravdy naše tělo? Uvědomujeme si v té chvíli, co se s ním děje? Jaké skrze něj v danou chvíli prožíváme pocity? Jedním z hlavním vlastností těla je totiž, že je neustále v přítomném okamžiku. Nehledě na to, kde je právě naše mysl – protože mysl dokáže být pouze v minulosti nebo budoucnosti – tělo je neustále teď a tady, v tento daný okamžik nám zprostředkovává kontakt s ‘vnějším’ světem, reaguje na něj, udržuje nás při životě..

Takže dokud doopravdy nezačneme přesouvat více pozornosti z mysli do těla, nikdy nebudeme schopni být reálně tady a teď. Pokaždé nás bude mysl přesouvat mezi nepřesnou a zkreslenou minulostí, nebo představovanou dosud nevzniklou budoucností. Tam a zpátky. Tam a zpátky… Ani jedno z toho doopravdy neexistuje. A my na to přitom dennodenně reagujeme, jako by to byla skutečnost, vytváříme k našim myšlenkám odpor nebo na nich naopak lpíme. A tak vzniká náš vlastní vnitřní boj s naším vlastním nevědomky vytvořeným utrpením.

A jak z toho tedy ven?


Existuje několik způsobů, důležité je ale začít něco dělat.

Jde o to znovu tělo zapojit do hry, začít lépe vnímat, co se s ním děje, jak například reaguje na různé situace, jaký pocit v něm vzniká a jak na tento pocit potom reagujete? Jakmile se vám s tělem znovu podaří spojit, může vám to přinést docela velké množství užitku. Začnete dělat ta správná rozhodnutí, vaše pohyby budou uvědomělejší, myšlení jasnější, intuitivnější. Už se nebudete tolik zamotávat v myšlenkách. Možná začnete omezovat některé činnosti, protože vám přestanou dávat smysl, ale vy jste si to před tím nikdy neuvědomovali… Najednou o sobě zjistíte věci, o kterých jste nikdy nepřemýšleli…


Když jíš, tak jez… nesnaž se dělat něco jiného.

Můžete začít třeba u jídla. Když jdete jíst, tak jděte jíst. Ne, že u toho budete dělat 150 dalších věcí, aby jste měli pocit, že jste nejvíc efektivní člověk, protože během jídla stíháte vyřizovat i zprávy a u toho ještě nasávat informace koukáním na videa. Možná vám bude připadat, že stihnete víc, ale ve skutečnosti vám takový přístup víc vezme než by jste jím něco získali. Vezme vám totiž několik minut života strávených tady a teď, v reálný pravdivý skutečnosti, bez vykonstruovaných myšlenek na to co (ne)bylo nebo (ne)bude. Místo toho si tedy zkuste uvědomit, co doopravdy děláte, co dělá vaše tělo. Zaměřte pozornost na pocity ve vaší puse, když do ní jídlo dáváte, koušete ho, nebo ho polykáte. Buďte jen pozorovatelem, jakoby určitá část těla nebyla vaší součástí.

Zkuste na pocity, ať už jsou příjemné nebo ne, nijak nereagovat, prostě jen pozorujte skutečnost. Takto si postupně vytříbíte koncentraci a umožní vám to vidět věci z většího nadhledu.

Dobrý tip na začátek

pro tebe může být také mobilní aplikace Headspace. Jde o appku, která ti poskytne širokou škálu vedených meditací, které jsou zaměřené i na vnímání vlastního těla. Pokud teda sám nevíš jak na to, tohle je určitě dobrý start.  Sice se za ni něco platí, ale pokud platit nechceš, i tak ti nabízí několik meditací zdarma a jednou za čas ti dají přístup i k několika placeným verzím, aby sis je mohl vyzkoušet.

3 komentáře u „Jak to myslíš, přestat žít jen v hlavě?

  1. Ahoj,
    článek jsem musela přečíst třikrát a ani po třetí se s ním neztotožňuji. Mysl přeci není pouze minulý nebo budoucí čas. Pokud něco právě teď prožívám, je to opět má mysl, díky které to vnímám. Tělo samo o sobě nedokáže vnímat. Veškeré pocity jdou do mozku – naší mysli. Souhlasím, že při jídle by se mělo myslet na to co jím, to je ostatně dlouhodobě známá věc, nic nového pod sluncem.

    “A tak vzniká náš vlastní vnitřní boj s naším vlastním nevědomky vytvořeným utrpením.”

    Proč by měly být naše vzpomínky nebo myšlenky na budoucnost utrpením? Vzpomínky jednou budou to jediné, co nám ve stáří zůstane. A mysl má tu vlastnost, že si pamatuje především to hezké a na to špatné zapomíná. Jak mám tvořit vlastní cíle, pokud nebudu myslet na budoucnost?

    1. Ahoj Sabino,
      jako první ti chci poděkovat za tvůj komentář a za to, že přinášíš jiný pohled na věc. Toho si cením.

      Můžu se k tomu vyjádřit tak, jak to vidím já-
      Mysl sama o sobě není minulý či budoucí čas. Ale tyto dva časy vytváří. Pokud něco prožíváš a není to minulost nebo budoucnost, neprožívá to tvoje mysl, ale tvoje vědomí. Mysl je jen nástroj. A proto je dobré naučit se s ní pracovat. Naše myšlenky samozřejmě nemusí vytvářet jen utrpení, pokud s nimi pracovat umíme. Vše je o tom, jak jsme si vědomí naší reakce na danou myšlenku. Více na toto téma bych ráda sepsala v příštím článku.

      Jinak to, zda je vědomé jezení známá věc asi posoudit nedokážu. Ale i kdyby to známá věc byla, kdo se reálně kolem tebe doopravdy soustředí na to, co dává do pusy? Myslím si, že přesto, že taková myšlenka nemusí být nová, je dobré si ji připomínat, zvlášť v této dnešní době. Hlavně jen o něčem vědět totiž nestáčí, je potřeba to i začít dělat.

  2. Ahoj Sabino,

    děkuji za objasnění. Článek byl možná zbytečně stručný. Například závěr, kde představuješ appku, je jakoby zkopce rychle do cíle. Takové – šup, teď sem vrznu tu appku a mám splněno..
    Jinak na appku jsem se dívala a je pravda, že mě nutila dýchat podle obrázků. Čímž bych ji zhodnotila jako účelnou..
    Ohledně vnímání jídla je to těžké. Já pořád nad něčím přemýšlím, takže mě osobně vnímání jídla moc nejde. Co se ale týče toho, co dávám do pusy, tak tohle vím naprosto přesně 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *